Důchody budoucnosti

27. června 2012 v 8:51
Důchod dnešních třicátníků bude 6500 korun - konečně to někdo napsal natvrdo. Tedy samozřejmě ta částka bude vyšší, jedná se o kupní sílu, neboli hodnotu zboží, které si za to koupím. Poměr průměrného nástupního důchodu k průměrné mzdě v klesne ze současných 46 procent na 26 procent v roce 2050. Toto jsou údaje, které by si každý měl velmi pečlivě přečíst a pouvažovat nad nimi. Já osobně bych to dala místo volebních plakátů na bilboardy.


Bohužel pro český národ, důchodová reforma je paskvil, která lidem nepomůže - nejvýhodnější je druhý pilíř pro muže ve věku 20 až 35 let - což je pouze zlomek populace. Ostatní asi budou mít peška, nebo se budou muset hodně rychle chytit za nos a začít nad tím přemýšlet. Nějaké lamentování nepomůže a apelování na solidaritu už vůbec ne - dnešní důchodový systém je podle něj nejvíce nevýhodný pro mladší generace, které by do něj odvedly třikrát více, než by z něj získaly - větší solidaritu může někdo sotva očekávat.

Dnešní 30tníci i 40tníci jsou ve velmi složité situaci - peníze určené na jejich důchody jsou rozdány, na jejich vlastní důchody nezbyde, odvody jsou vysoké a na úspory už mnoho nezbývá. Je to generace mezi dvěma mlýnskými kameny, která má prostě smůlu, tak jako měla smůlu generace válečná nebo generace, která si užila kombinace války a 50.let. Této generaci mimochodem dnešní poměrně rozumné důchody přeju.

Problém je v tom, že lidé stále nechápou, jak drsná ta situace bude. Pořád si představují, že to nějak dopadne, že přece stát to bude muset nějak vyřešit. (Lidé je široký pojem a není zaměřen na konkrétní čtenáře blogu). Odvody jsou vysoké, tak ty důchody budou muset být. To si lidé v Řecku a Španělsku bezpochyby říkali taky. Žádná spravedlnost neexistuje! Stížnosti a protesty bankovní účty nenaplní.

Bohužel klíčoví ministři Kalousek a Drábek v tomto směru nejsou osvícení vizionáři. Špatná důchodová reforma je toho nejlepším důkazem. Daňová politika také - proč jsou odvody sociálního pojištení až stonásobnem daňové povinnosti (po odečtení všech možných odpisů to tak skutečne vychází) - tomu vůbec nerozumím. Proč se lidem peníze z daní ještě vracejí, je mi v době ekonomické krize záhadou nad záhady.

Jedinou cestou kupředu je zaměstnanost. Ta je zdánlivě nízká, ale zdání klame. Dalším problémem jsou poměrně nízké mzdy, ale vysoké náklady na zaměstnance, což zaměstnanosti také nepřidá. Hlavně ale naprosto selhává konkurenceschopnost. Byrokracie, nezkušenost, neschopnost, neochota - a vytunelované EU fondy, které měly pomoci. Takový stát budoucnost nikomu nezajistí, a kdo na to spoléhá, zapláče.

Stát by se měl hezky rychle začít soustřeďovat na podporu zaměstnanosti, ale místo toho se poslanci škorpí v korupčních kauzách. Tito lidé jsou klíčovými reprezenanty nezkušenosti, neschopnosti a neochoty řešit opravdu palčivé problémy této země. Místo toho si ministr Drábek podepisuje smlouvy se Spořitelkou o sKartách a ministr Kalousek plácá nesmysly o policejním státu, který dovolil sáhnout na političku TOP09, protože mu to špiní jeho image...

Takže doufám, že článek v Lidovkách si přečte podstatně víc lidí, než tento blog a že aspoň pár jich to trkne. V jejich vlastním zájmu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Missorka Missorka | E-mail | Web | 27. června 2012 v 8:59 | Reagovat

Jako mě to trká, ale nějak nevím, co s tím moc... :-(

2 ratka ratka | 27. června 2012 v 9:26 | Reagovat

každému soudnému člověku by mělo být od momentu kdy bere rozum jasné že on sám je ten co si musí pomáhat sám sobě jako první a pokud mu něco stát nabídne navíc tak je to pěkné přilepšení, nikoliv hlavní příjem. spoléhat na stát jako na hlavního donátora peněz mé budoucnosti je iluze. Naivita která se může šeredně nevyplatit.
jakékoliv pojišťováky jsem odjakživa hnala klackem a co se jich vyrojilo po změně režimu. není systém spoření (fondů či penzijních fondů) který by byl pro jednotlivce "výhodný". když není tak není a ani stát nic nevymyslí. protože peníze jsou jen virtuální čísla. kterýma mohu potisknout papír. nevěřím že stát může nějak zajistit důchody.
čím dříve tohle je lidem jasné tím  lépe pro ně a hůře pro stát. Stát potřebuje peníze poplatníků (aby si je někam nastrkal do společných děravých kotlů) Ty samé peníze si může ale poplatník proinvestovat (uložit) na stáří mnohem lépe. teda pokud je neprojí a neutratí na blbinky.

3 Kimmy Kimmy | 27. června 2012 v 9:51 | Reagovat

Miss - pokud Tě to trká, tak je potřeba si už teď udělat plán - buď pravidelně spořit na dlouhodobý účet (nikoli v rámci druhého pilíře) nebo strategicky nakupovat nemovitosti nebo investovat jinam - klíčové je dávat stranou peníze, na které prostě nesáhneš až do důchodu.

Není to žádná sranda, není jasné a jednoduché řešení - ale je to naše budoucnost a čím dýl to budem odkládat, tím hůř.

Investice jsou složitá záležitost, několikrát jsem se už spálila a jsem hodně opatrná. Najít si důvěryhodného finančního poradce je oříšek, ten náš současný taky není ideální, máme přes něho pojištění (nejsem takový odpůrce jako Ratka, ale je to mimo ČR) a do dalších záležitostí s ním asi nepůjdeme.

4 Kimmy Kimmy | 27. června 2012 v 9:52 | Reagovat

Ratko,

vyplývá mi z tvého textu, že veříš spíše nefinančním prostředkům - kde ty vidíš vhodné prostředky pro ukládání peněz? Nemovitosti? nebo něco jiného? Pokud stát peníze nedá a fondy jsou nespolehlivé - odkud má důchodce čerpat peníze? Ne každý může mít hospodářství, které ho v pokročilém věku uživí.

5 ratka ratka | 27. června 2012 v 10:20 | Reagovat

zkusím to zjednodušeně. nebrat si půjčky. žít nejdříve skromně a postupně šetřit a našetřené peníze ukládat na 5-10 let (točit stavebko třeba) a pak za ty peníze koupit nemovitost - hotově ana rozumném místě. a pak opět šetřit a hotové peníze ukládat třeba do zlata (když je dole) nebo do cenností jako např. známky pokud tomu člověk rozumí. Důležité je, nakupovat jen hotově, nebrat si pujčky, osekat všecky zbytečné výdaje darmožroutům (pojišťovákům, bankám) samozřejmě si dopřád radosti, dovolené a tak. my za první výdělky vyrazili do Jižní Ameriky na 2 měsíce. životní cesta. jako mladá jsem neměla problém vydělat peníze i s dětmi, chodila jsem uklízet, sekat trávu, třídit zboží a po nocích jsem hlídala postižené mladé lidi. Když byla možnost okamžitě jsem šla dělat do oboru (mám technickou VŠ) za slušné peníze. daní jsem platila minimum :o)
vzdělání je důležité.

6 ratka ratka | 27. června 2012 v 10:28 | Reagovat

jinak každý dělá chyby a občas openíze přijde. Nic si z toho nedělat. Prostě nad tím mavnout rukou a poučit se. a umět počítat. nenechat se zblbnou pojišťovákem nebo nějakým poradcem. spočítat si to sám, podívat se na vývoj v internetu ale njen to, podívat si i na společnost jak žije. zda má postavený skleněný palác. jakmile si nějaká pojišťovna staví skleněné paláce tak tam nejdu. vím že si staví z peněz klientů :o))) takže přichází do úvahy jen stavební spoření. ale i to není k zahození. dříve to bylo lepší. udělá se 6 stavebních spoření (i na babičku a na dědečka)Toje asi 120 000 x 6 je hned něco přes 700 tisíc korun. Když člověkbydlí i v cizině tak to může otevříti tam a má za 6 let jeden a půlmilionu v hotovosti na dobrý úrok.

7 Kimmy Kimmy | 27. června 2012 v 11:49 | Reagovat

Ratko, souhlasím - půjčky (kromě hypotéky) jsou zkáza. Já pořád bádám nad tím, jak peníze zhodnotit, asi si ještě prostuduju to stavební spoření. Dík.

8 ratka ratka | 27. června 2012 v 12:11 | Reagovat

není zač. i hypotéka je drsňárna... chce tojen vzít do ruky kalkulačku a navíc míru omezení které hypoteka přináší. S hypotekou se člověk zabetonuje v zaměstnání, místě i způsobu života. Je to jed životního štěstí a pohody. teda z mého pohledu.

není nic lepšího než fycká svoboda a mobilita, kdy si člověk může uvolnit i mysl (kreativitu) a není závislý na splácení další splátky. My se stěhovali asi 6x, s dětmi ze státu do státu 4 krát. Neříkám že to bylo příjemné ale poučné a úlevné. s hypotékou bychom byli přimrzlí jako naši kolegové a přátelé. cítila jsemže nám "závidí" naší svobodu. a teď s odstupem říkají. VY jste toměli jinak... neměli. jen jsme si nebrali hypotéku a mohli jsme jít kam jsme chtěli. a meli spoustu odvahy.  i na nový zéland jsme málem odjeli (nakonec jsme nešli a zustali v Evrope)

9 Kimmy Kimmy | 27. června 2012 v 12:22 | Reagovat

jenže k bydlení moc alternativ nemáš - buĎ být v pronájmu a šetřit, což mi nedává moc smysl - nebo se upsat. Většina lidí někde bydlet potřebuje a zdaleka ne každý něco vhodně zdění nebo má rodiče, kteří se postarají.

Myslím, že Tvůj život byl patří mezi ty vyjímečné - pokud jste si při placení nájmu dokázali našetřit na současné bydlení, je to krásné - ale je pořád spousta lidí, kteří neradi cestují a nemají dobrodružného ducha.

Pro mě je hypotéka velmi vhodným nástrojem - ale její výše musí být realistická. Nemyslím si, že člověka nějak zvlášť zavazuje, protože ten dům nebo byt se dá pronajmout a tu hypotéku z pronájmu splácet - ovšem musí to být rozumná nemovitost a rozumná hypotéka.

10 ratka ratka | 27. června 2012 v 14:23 | Reagovat

9. to vše je možné. záleží zda jsi něco takového doopravdy zkusila. většinou takhle argumentují makléři když lákají oběti. pronajímáme několik bytů a stav kdy někde něco pronajímáš a bydlíš jinde je stavem mimořádně rizikový. jak si najdeě nájemníka? a jak ho pohlídáš a jaké služby mu nabídneš,když tam nejsi? spousta ldí spláče nad výsledkem. takže tohle bych taky nedoporučovala pokud člověk nemá čas a a prostor o pronajímaný byt pečovat jako dobrý hospodář.
takže jsem opět na začátku, část života žít v podnájmech a uskromnit se. s kalkulačkou v ruceje to pořád výhodnější než hypotéka, splátky, povinné pojistky a chomout na krku. protože jsem zažila všecky varianty a u známých varianty s hypotékami, vím o čem mluvím. u hypotéky se platí první roky jen poplatky. kdyby místo toho šetřil tak má třetinu hypotéky našetřenou a mohl by si vzít třeba stavebko.

11 Kimmy Kimmy | 27. června 2012 v 15:28 | Reagovat

Ratko - ano - mám s tím osobní zkušenost a řada mých kamarádů (i když ne vždy Čechů), také. Nad výdělkem jsme nesplakali, i když - jak je i tvoje zkušenost - nebylo to vždy jednoduché. Nájemníka si člověk musí velmi pečlivě vybírat a zprostředkovatele taky.

V dnešní době mi připadá model žít v podnájmu a našetřit si veškeré peníze na koupit bydlení, dost nereálné. To je tak pro lidi, co mohou bydlet s rodiči, ale i tak... a především by to muselo být mimo Prahu.

Varianta "hypotéky se platí první roky jen poplatky. kdyby místo toho šetřil tak má třetinu hypotéky našetřenou a mohl by si vzít třeba stavebko." mi taky nepřijde reálná, protože takový člověk by musel taky někde bydlet - takže výdaje na bydlení plus ušetření by s velkou pravdědopodobností byly výrazně vyšší. Možná je to reálné někde v malém městě nebo na vesnici, kde se dá bydlení pořídit za několik set tisíc - ale nemám dojem, že je to aplikovatelné všeobecně.

12 ratka ratka | 27. června 2012 v 15:41 | Reagovat

není to reálné v případě že mladý člověk chce svoje bydlení hned. pak si musí vzít hypotéku pokud ho nezaloží rodiče. my byli ještě vychováváni v tom (jsem ročník 59) že na co nemám to si prostě nekoupím a přes to nejede vlak. už jsem měla dvě malé děti a ještě pořád jsem neměla bydlení. ale tohle řešení nikomu nedoporučuji. jsem dobrodruh a hazarder. jen chci říct že nemusí být standard, vzít si hypotéku. že kdybych žila znovu a měla se rozhodovat tak bych si tu hypotéku opět nevzala. kdyby náhodou moje děti neměli kde bydlet a přijeli k nám, tak bych je samozřejmě dočasně vzala k nám. vzala bych třeba snachu s dítětem (detmi) než by se našlo nějaké lepší řešení. podpořila bych je jak bych mohla. u bydlení hraje prodpora rodiny taky roli. dobré vztahy. aby se měli rádi a důveřovali si. většinou se bydlení dědilo (kdysi) píšu to jen proto že jsou různé pohledy na vhodnost velkých soukromých půjček. když si GmbH půjčí a nemůže to splácet tak se nic neděje... ale když si půjčí soukromník. tak je oslaben. žena s děckem bez prostředků a závislá, muž štvanec. co je to za život? co je to za vztah. často se vztah rozpadá pod tíhou závazků.  nejde o to zda ve městě nebo ve vesnici. jde o kvalitu života jako takového. jak kvalitně dokážeme vdnešní době žít. jaké prostředí si vytváříme, v čem žijeme. zda nás těší žít. to už je ale mimo téma a mě nepřísluší to dál rozebírat. jsem prostě nepřítel půjček. zotročují.

13 Kimmy Kimmy | 27. června 2012 v 16:28 | Reagovat

Ratko - přesně, jak píšeš - nedoporučovala bys nemít bydlení se dvěma dětma - o tom to pro mě je - v takovém případě považuju hypotéku za velmi přijatelné řešení, aby rodina mohla fungovat ve svém. Mám řadu známých, kteří mají hypotéku a pro ně je to správné řešení - bydlí a pracují ve městě, ve kterém nemají rodinu a vychovávají děti. Na bydlení musí člověk vydělat tak jako tak - ať je to na pronájem nebo na splátky hypotéky - s tím rozdílem, že peníze za pronájem už neuvidí, nemovitost se dá prodat. Žena s děckem bez prostředků je závislá, ať má hypotéku nebo nemá, muž, pokud je živitel a má doma ženu a dvě děti, může být štvanec i bez hypotéky - zvlášť když ví, že majitel může nájemní smlouvu vypovědět a pak si budou muset hledat nové bydlení. Splátky hypotéky se dají pevně stanovit třeba na 10 let, u nájmů to platí málokdy.

Opravdu si nemyslím, že život bez hypotéky je pro lidi lepší. Ovšem spotřebitelské půjčky, to je něco jiného, tam s Tebou naprosto souhlasím. I ta výše hypotéky musí být reálná.

14 ratka ratka | 27. června 2012 v 17:22 | Reagovat

makléři argumentují tím že člověk dává peníze zbytečně do nájmu. u hypotéky to dávaš bance. jde mi jen o ten argument, že hypotékaje výhodnější a žetřeba nájem si človek nemůže dovolit. takhle to není. Příklad:

řekněme že jde o půjčku 3 mil. CZK, koukla jsem do rozpisů že při půjče na 10 let s fixací na 5 let budou splátky 31.tis CZK měsíčně.
kdybych vzala fixaci na celých 10 let takjsou splátky ještě vyšší.

a teď vemu bydlení v nájmu cca 10 tisíc  plus  21 tis šetřím, to je něco přes 250 tis. za rok a 3 mil za 10 let s úroky.

Takže za 10 let mám splacenou hypotéku nebo odbydleno v nájmu a 3 mil. v ruce. Je to fifty fifty co se týče nákladů. Akorát v otm druhém případě mám ty peníze v ruce a nikoliv v nemovitosti.

Prostě neberu argument žeta hypotéka musí být, lze to řešit i nájmem a zaplatit hotově až budu peníze mít. Nájem člověku umožňuje větší mobilitu. není pod tlakem. může kdykoliv jít.

prémie taky šetříme. ušetříme zarok cca 300 tis. za 10 let 3 mil. pokud dáme dobrý úrok můžeme ušetřit mnohem víc.

takžeja sivemu

15 ratka ratka | 27. června 2012 v 17:24 | Reagovat

jee promiň, poslední dve vety jsou navíc.nějak mi utekly. omlouvám se.

16 Kimmy Kimmy | 27. června 2012 v 22:17 | Reagovat

Ratko - tak především mi ukaž, kolik lidí při bydlení v nájmu za 10 tisíc ušetří 21 tisíc měsíčně!!! To je 30 tisíc měsíčně jen na bydlení. K tomu ještě potřebuješ platit energie, jídlo, dopravu, ošacení a podobně... To je mnohem výhodnější si dát hypotéku na 20 a mít mnohem víc peněz k dispozici.  Navíc hodnota nemovitostí se mění - a co bys koupila za 3 miliony v roce 1995, v roce 2005 bys nekoupila ani náhodou. Funguje to samozřejmě i obráceně, ale 10 leté cykly jsou dost dlouhé. Stejně tak ti nikdo nezaručí, že nájmy nepůjdou nahoru - nebo že se nebudeš muset stěhovat jinam, což jsou další náklady. Navíc úroky z hypotéky si můžeš odečíst z daňového základu.

Neříkám, že každý MUSÍ mít hypotéku - ale pro lidi, kteří chtějí mít rodinu, mi přijde mnohem výhodnější si tu hypotéku vzít, než škudlit někde v pronájmu - když je ženská na rodičáku, tak to chci vidět, jak budou šetřit 21 tisíc - to opravdu není masová záleežitost - to mi přijde mnohem mnohem lepší si nechat splátky rozepsat na déle, mít víc peněz na utrácení, když jsou malé děti a jen jeden příjem - ale pořád bydlet ve svém - než se snažit šetřit jen proto, abych bance nedala úrok... nevím - v tomto máme každá jiný úhel pohledu.

17 ratka ratka | 28. června 2012 v 15:31 | Reagovat

Kimmy, tomi je jasné. tyhle argumenty jsou mi jasné. ja jen že každý se podivoval jak může někdo našetřit hotové peníze. že to dnes není možné. Je to možné, chtěla jsem jen ukázat na přikladu. že když si vemeš hypotéku na 3 mil, můžeš mít alternativně k tomu našetřeno 3 mil pokud budeš bydlet v nájmu kolem 10 tis. a ten zbytek (do splátky hypotéky) odložíš stranou. Takhle to prostě de a celkem jednoduše a jsi mobilní.
to není nic proti hypotéce, někdo ví brzy kde se chce usadit a jak chce žít. My to třeba věděli až kolem čtyřiceti :o) teprve pak jsem si dokázala představit nějaký svůj dům, do té doby by to byla pro mě otrava. takže až jsem dům chtěla, mohla jsem si ho koupit. Místo hypotéky ve 30 jsem bydlela vnájmu a za 10 let jsem mela 3 mil. v ruce a mezi tím se 4x stěhovala. To ber ale jen jako příklad. že to takhle de. prostě kočovat a neusazovat se příliš brzy. a tím získat hotové peníze.

Bance klidně ty peníze dám.ale musím se uvázat. u nájmu se neuvážu, jsme pořád volná. jen tohl ejsem chtěla sdělit. jsem velmi svobodomyslný člověk. klidně sivemu půjčku, ale banka nesmí po mě chtít různé závazky a klástmi podmínky. musela bych mít svobodu kdykoliv odejít. a to je problém. bez citelné ztráty to nejde.

18 ratka ratka | 28. června 2012 v 16:07 | Reagovat

vzít si hypotéku na déle ... při nízkých přijmech, je tzv. život nad poměry.

19 Kimmy Kimmy | 28. června 2012 v 21:52 | Reagovat

nerozumím,  proč je výhodnější platit někomu nájem místo bance úroky - za deset let za ten nájem vyhodíš další milion a půl (opravdu nepředpokládám, že by se nájem za 10 let nezvýšil ani o korunu)

Jedna věc je dělat to dobrovolně, protože se nechci usadit, jiná věc je dělat to z odporu k hypotékám...  Kolik peněz jsi za 30 let utratila za nájem? Jsem přesvědčená, že mnohem víc, než za úroky bance - ale to byla tvoje volba. Jako všeobecný recept to ale nevidím.

V nájmu se nevážeš, ale jsi závislá na nájemci - je to taky forma závislosti. Půjčku bez závazků rozumný člověk nedá - já bych taky nepronajala nemovitost bez zálohy. Nevím, jaké jsou v Rakousku nájmy, ale my třeba nedovolili nájemníkům "svobodu kdykoli odejít"...

Žít celý život v nájmu mi přijde jako hazard - a při nízkých příjmech si hotovost na nemovitost za současného placení nájmu nenašetříš.

20 ratka ratka | 29. června 2012 v 6:50 | Reagovat

19. to máš ve všem pravdu. nejsem uvnitř tvrdá. dovolit - nedovolit. nešlo mi nikdy o peníze ale o vnitřní nastavení - spokojenost. a tohle se daří když je člověk pružný a není závislý na tom co kdo dovolí jemu a co on dovoí jiným. ten výpočet jsem ti napsala. za nájem jsme dali něco, ale zahypotéku a následné rušení hypotéky bychom dali taky něco. takže přibližne fifty - fifty. tohle jsme skonzultovala i spřáteli kteří byli v hypotece. něco pronajmout není výdělečná činnost. člověk je rád když si najde někoho kdo je v jeho bytě rád a daří se mu. Když uložené peníze slouží i někomu jinému.  Nejde o ten výdělek a skutečně nejde ani o výhodnost těchnebo oněch transkací. v důslekdu je pokaždé rozhodující prostředí v kterém se to odehrává, zda to prostředí je pozitivní vůči všem zůčastněným nebo zda je nějak ubíjí.
se všemi pronajímateli jsem měla velmi dobrý vztah, bylimoc smutní když jsme se loučili. nás pronajímatele chtěli udržet a nabízeli nám korektní nájemn. Nikdy ho nechtěli zvýšit,naopak když jsme oznámili že odcházíme snažii se nás udržet jednáním. ale my už jsme to měli jinak zařízeno. táhlo nás to dál.

21 ratka ratka | 29. června 2012 v 6:52 | Reagovat

jinak nájmy jsou s 3 měsíční výpovědí. 3 měsíce nejsou tak dlouhá doba aby se pronajímatel nemohl zařídit.

22 Kimmy Kimmy | 29. června 2012 v 7:42 | Reagovat

Jenže to vniřní nastavení je individuální. Řada lidí nemá potřebu být připraven se kdykoli sbalit a přestěhovat do jiné země - řekla bych, že takových lidí je podstatně menší procento.

Chápu tvoji situaci a je dobře že tvůj život vyšel podle tvých představ  - ale já se snažím dělat všeobecné závěry, které se dají vztáhnout na větší část národa.

Nájem je vždy závislý na trhu - moje zkušenost je přesně opačná - naše náklady na nájem během 10 let (ne v ČR) vzrostly o dobrých 30%. A 3 měsíce není kdykoli :) ale to je jen slovíčkaření :)

Jak říkám - chápu tvůj úhel pohledu, ale rozhodně nezatracuju hypotéku jako takovou jen proto, že tobě to zrovna nevyhovuje. Myslím, že pro většinu rodin je to velmi dobrý nástroj a určitě bych ji doporučila všem, co zrovna nemají toulavý boty. POdle mně je to velmi zodpovědný přístup k financování nemovitosti do budoucna - pokud se ovšem lidé neulakomí a neukousnou si větší sousto, než mohou strávit.

23 Sejra Sejra | 29. června 2012 v 7:48 | Reagovat

Zajímavá diskuze.
Jenže co my, kteří máme sotva průměrný plat?
One se z něj šetřit také dá, ale na co dřív? Na rozdíl od starší generace my musíme např. šetřit dětem na školy, protože určitě není daleko doba, kdy to bude za prachy. Je třeba šetřit na zdraví, protože už brzo také nebude nic zadarmo a brzo ani to základní. Jen když si přectavím, že mě čekají výměny kolen a že to třeba za 20 let bude stát 100 000,- jímá mě hrůza. A to si za ta zničená kolena nemůžu, to je důsledek mnou nezaviněné nehody.
Doteď jsem jezdil ob rok do lázní, hodně mi pomohly, od příštího roku si je nejspíš budu platit. A málo to nebude, měsíc pobytu v lázních stál pojišťovnu cca 35 000,-
Příští týden jdeme s dětmi na rovnátka - vývojová vada (široký zuby, úzká čelist, zuby jim rostou jak žralokovi za sebou) máme si prý připravit cca 7000,- na jednoho kluka. A takových věcí je hromada.
A teď mi řekněte, kde z toho mám šetřit na důchod/nemovitost, abych mohl za 30 let bydlet a jíst?

24 Kimmy Kimmy | 29. června 2012 v 8:29 | Reagovat

Sejra!!! to jsem ráda, že jsi mě našel :)

Důchod a zdravotní péče jsou pro mě dva důvody, proč jít co nejdřív do vlastního bydlení a zajistit si na stáří aspoň něco - protože představa, že v 50 budu pořád nájemník, je pro mě děsivá.

Rostoucí životní náklady a poměrně nízké platy je podle mně důsledek vládní politiky. Kdyby se průběžný důchodový systém řešil dříve a důrazněji - mohl bys dneska rozhodovat o dalších 30% svého platu, které dnes zaměstnavatel odvádí do sociálního pojištění a ze kterého ty ve stáří uvidíš jen drobky. Není to fér.

Co já pozoruju, tak hodnota nemovitostí v období 30 a více let většinou roste - proto si já myslím, že je lepší jít do hypotéky (zas to platí pro ty, co nemají toulavé boty) a mít aspoň to bydlení jisté.

Ale úplně souhlasím s tím, že ta situace je nesmírně obtížná pro normální lidi a bude čím dál horší - ale jediný, kdo to může změnit, je vláda. A ČSSD to bohužel k lepšímu taky nepřivede - ani oni nemají dlouhodobou strategii.

Jediná cesta k prosperitě je vysoká zaměstnanost a schopná vláda. Jak toho v ČR docílit - a ještě k tomu demokraticky - to nevím. Sama to považuju za neřešitelné.

25 ratka ratka | 29. června 2012 v 8:31 | Reagovat

Sejro, rozumím tvojím starostem. jsem ročník 59 a když se minarodily první dvě děti tak jsem sice měla VŠ, ale jinak jsme byli chudí jako kostelní myši. přidělovala jsem jogurty po jednom a banán dělila dětem na dva kusy. Nic jsme neměli.  Dohadovali jsme se s mužem, zda koupíme nejdříve pračku nebo ledničku. lednička byla nutnější a prádlo se pralo v ruce. barevná televize přišla až po nekolikročním šetření. doteď si pamatuju jak jsem ji nesla s tchýní pěšky hrdě domů. Plat byl 3000 a televize stála kolem 15.000 korun.
jako rodina jsme drželi pohromadě a pomáhali si. mladí bydleli se starými a ti úplně staří u těch mladších :o) o nějakém vlastním bytu v jedné generaci se mohlo jen zdát. ten družstevní jsem získala až s dvěmi malými detmi. do té doby jsem se pohybovala mezi byty rodičů a tchýně. nemoci se moc neléčily. mamince místo péče o zuby všecky zuby vytrhly a koleno ji pokaždé jen daly do sádry a o nějaké náhradě nemohlo být řeči. rovnátka byly takové nasazovací, které stejně nepomohly.
co tím chcu říct. vše stojí peníze.  které odněkud je třeba získat. nebyly dříve a neboudou ani dnes a ani zítra. když nejsou tak nejsou. myslím že bude pořád hůř. teda hůř v tom smyslu že stát nikomu nic nedá.

takže nevím jak našetřit z českého platu. podle mě to není možné. jedinou možnost vidím opět držet rodinu a nemovitosti dědit zgenerace na generaci. (pokud budou mít děti zájem) Z průměrného platu se těžko dá našetřit na hezký nový dům a hypotéka může lámat vaz, když jsou vedlejší výdaje jako nemoc, výdaje na děti a tak. jedinou cestu vidím v tomže si lidé musí pomáhat vzájemně. teda mezi sebou. nikoliv očekávat něco od státu.

26 ratka ratka | 29. června 2012 v 8:36 | Reagovat

hehe, teď koukám že jsme napsaly současně odpověď. bylo by to fajn kdyby stát dokázal veškeré sociální potřebnosti utáhnout. ale nevěřím v to. nevěřím že stát bude platit lázně, náhrady, rovnátka, brýle nebo bydlení lidem. a důchody budou taky jen symbolické. nelze z toho vyžít.

27 Kimmy Kimmy | 29. června 2012 v 9:52 | Reagovat

Z průměrného platu se nedá našetřit na hezký nový dům. Kdyby každý člověk s průměrným platem mohl mít hezký nový dům, tak se asi ty domy do ČR nevejdou. Proto máme sídliště a bytové domy.

Když jsou výdaje jako nemoc a děti, tak může zlámat vaz i nájem - není problém nastavit splátky hypotéky na stejnou výši, jako je nájem.

Lidi si mohou vypomáhat navzájem, ale měli by mít příležitost si vydělat. Stát nemůže utáhnout veškeré sociální potřebnosti, ale měl by podporovat zaměstnanost.

Každopádně čím dřív lidé akceptují realitu, že stát se o ně nepostará, tím líp.

28 ratka ratka | 29. června 2012 v 10:05 | Reagovat

27. ano, lidé by měli mít možnost si vydělat podepisuju všemi deseti. a výdělky jsou zatraceně nízké. a nevím jak pomoci. nějak zkomplikovat levný dovoz aby se vyplatilo vyrábět kvalitní domácí výrobky (obleční, boty, potraviny, kočárky a jednodušší spotřební výrobky) takové ty běžné věci v malých provozech rozesetých kdekoliv po vesnicích. sice by se zdražilo spotřební zboží ale okamžitě by stoupla zaměstnanost a kupní síla. a lidé by mohli pracovat.

29 Kimmy Kimmy | 29. června 2012 v 10:26 | Reagovat

[28]: Ratko - výdělky jsou nízké, ale náklady na práci vysoké - 32% sociální a 13% zdravotní a k tomu od příštího roku 19% daň z příjmu - to už potom lidem moc nezbyde.

Zkomplikovat dovoz a zdražit spotřební zboží - to nevím, jestli je správná cesta. Umíš si představit, jaká by to byla příležitost pro šmelináře a další podvodníky?  Mnohem raději bych vyděla zlaté české ruce a chytré české mozky vytvářet nové zajímavé věci, o které by byl zájem ve světě. Němci to tak dělají...

30 ratka ratka | 29. června 2012 v 10:58 | Reagovat

29. to ano, v německu jsem žila nekolik let - jsme úplně jiní. to co si nemci na nás váži je kreativita a spontánnost. nejsme schopni tuhle vlastnost "odstranit" a stat se přesní jako hodinový strojek, dodržovat předpis. teda tohle je moje zkušenost. nebudu nikdy jako nemec, umírám jako hodinový stroj.

31 Kimmy Kimmy | 29. června 2012 v 11:10 | Reagovat

[30]: naopak - tato vlastnost je velmi cenná a má velkou hodnotu - je ale nutné naučit se to prodat a získat základní návyky disciplíny, komunikace, plánování a služby zákazníkům.

Nechci, abychom byli stejní jako Němci - ale abychom dokázali prodat své kvality a tím vytvářet nová pracovní místa.

32 ratka ratka | 29. června 2012 v 12:11 | Reagovat

31. pro mě není poblém prodat "moje kvality". bohužel jak na to začné navazovat nastavba (podobné je to v politice) dochází k jevům které jsou v rozporu s tím co cítím a co vnímám jako základní spravedlnost. a v mém věku to již nedokážu překousnout a říkam (nebo alespon je to namě vidět) co si o dotyčném myslím. to byl odjakživa problém v jednání českých a německých partnerů. že chvíli se člověk vydrží přetvařovat ale posléze ... ho prostě pošle do prd...le.
možná někdo tomu říká návyky discipliny, pro mě je to drsná buzerace.

33 Sejra Sejra | 29. června 2012 v 12:57 | Reagovat

ratko, mně je 37 :o)

Já mám vlastní dům, velký, bez dluhů (teda ještě splácím 100 000,- za střechu, ale to sou drobné)
Trochu spoléhám, že když dopřejeme staršímu dobré vzdělání, tak nám třeba pomůže. Ale je to jistota?
Bohužel ty náklady stoupají, člověk si ledacos odpustí, pomalu se vracíme k domácí výrobě všeho možného, tuhle sme diskutovali o domácí zabijačce, ale jak dlouho to ještě půjde, netuším.

Já prostě cestu ven nevidím, ale teď se snažím začít včelařit, vyrábět různé věci, které by šly třeba prodávat a třeba mi to jednou vypomůže k dodatečnému příjmu.

34 ratka ratka | 29. června 2012 v 13:15 | Reagovat

33. tak to uvažuješ stejně jako ja :o) jako prioritu jsem měli vzdělání, obě děti mohly studovat co chtěly (ten starší dvě VŠ), ten nejmenší teprve začíná gympl. všimla jsem si, že nemám vůbec žádné nároky. oblečení nosím po dětech takže nemusím si koupit jediný hadr do konce života a jídlo jen základní potraviny. maso téměř vůbec. neutratíme fakticky nic. včelařina je kouzelný koníček. a zdravý :o) postaví každého na nohy a vydrží do pozdního stáří. taky přemýšlím čím bych si mohla přivydělat. něco drobného a zároveň užitečného pro všechny. třeba mě ještě něco napadne. když budu dlouho přemítat tak mi to ťukne o klobouk jako tří oříšky. jsem věčný optimista.

35 Kimmy Kimmy | 29. června 2012 v 14:26 | Reagovat

[30]: Ratko - pro mě je to pořád o tom, co je aplikovatelné na jedince a co je aplikovatelné na masy lidí. Jako společnost a jako země nemůžeme prosperovat, pokud se lidi nedokážou přizpůsobit. Protože prostě každý nemůže dělat jen to, co ho baví - to je vidět i na vzdělání - prostě tolik herců, umělců a sociologů tahle země neuživí.

Není nutné, aby se někdo podroboval drsné buzeraci - je nutné, aby se české firmy naučily být opravdu konkurence schopné a aby pochopily, že když si manažeři budou jen masírovat ego, tak to bude škodit především té firmě.

Ale drobná hrstka lidí jistě může být soběstačná a žít velmi skromně. Ovšem koleno si člověk sám neooperuje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama